Přihlásit se
Lenka Švadlenková

Lenka Švadlenková

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Aliquam eleifend eleifend adipiscing. Quisque purus tellus, volutpat ut luctus eu, egestas quis nibh. In molestie dignissim lacinia.

URL internetové stránky: http://www.gavick.com

Z New Yorku do Trpišova

Prostřednictvím Slatiňanských novin Vám chceme představovat i zajímavé lidi, kteří žijí vedle nás a my ani mnohdy netušíme, co je v životě potkalo, čím jsou výjimeční…Jednou z takových osob je i Margaret Skodon (na fotce vlevo). Mladá žena, která se rozhodla opustit pohodlný život v New Yorku a natrvalo se přestěhovat do Trpišova. 

Maggie, název našeho povídání bude asi pro mnohé znít dost nepochopitelně. Mnohem pravděpodobnější by asi byl opačný směr z Trpišova do New Yorku. Co tě přimělo přestěhovat se do Česka, konkrétně zrovna do Trpišova?

Měla jsem k Česku vždycky blízko, a to hned ze dvou důvodů. První bylo moje příjmení – Skodon. Úplně původně znělo Škodon, věděla jsem, že moji předkové pocházeli ze Slovenska a vždycky mě spojení s touto částí světa zajímalo.
Druhý důvod byl ten, že jsem studovala divadelní scénografii a v našem oboru byl známý Josef Svoboda a divadlo Laterna magika, které se mi moc líbilo. Proto, když jsem měla za úkol vybrat si cizí jazyk pro své další studium, vyhrála to čeština nad latinou, a já jsem ji pak rok studovala. A v roce 1995 jsem se vydala do Prahy.

Jaký byl tvůj cíl?

No…popravdě…odjela jsem sem zcela bez cíle. Tušila jsem, že asi budu učit angličtinu, znala jsem DAMU…Týden před odletem mi jedna z mých učitelek „dohodila“ byt v Praze. Její známí odjížděli na tři měsíce pryč a sháněli podnájemníka, z čehož měla radost hlavně moje maminka.

Jak to probíhalo po příletu? Začala jsi učit, jak jsi měla v plánu?

Ano, začala, ale bohužel učení mě moc nebavilo. Kamarád mi poradil, že bych měla zkusit práci v klubu Radost FX, kde jsem začala pracovat jako dekoratérka. Tenhle klub tenkrát nefungoval jen jako hudební klub a restaurace. Byl to také prostor využívaný pro různé kulturní akce, např.přehlídky a mým úkolem bylo vymýšlet dekorace pro tyto akce.

Zároveň jsem ještě studovala půl roku na DAMU. Ale jako cizinec jsem si studium hradila sama, což bylo velmi drahé, takže jsem si bohužel víc než jeden semestr nemohla dovolit.

Maggie, to jsme stále v Praze a mě pořád zajímá ten přesun do Trpišova

V Praze jsem samozřejmě nezůstala natrvalo. V roce 2000 hodně lidí odjelo zpět do USA a já měla pocit, že už si to tolik neužívám. Vrátila jsem se zpět do USA, do Connecticutu k mamince. Kamarádka z Prahy mi pak nabídla místo v bytě v New Yorku a další kamarád práci v dílně, kde se vyráběl nábytek. Výroba nábytku mě vždy velmi zajímala, chtěla jsem se o tom naučit víc, a tak jsem s radostí místo přijala. Od zametání podlahy, přes broušení jsem se dostala ke kreslení a navrhování. V téhle dílně jsem se seznámila i s partou Čechů, do které patřil i můj nynější manžel. Když jsme pak po nějaké době, co jsme spolu byli, řešili, co dál, usoudili jsme, že náš život bude kvalitnější v Čechách. Manžel zároveň v té době získal v dědictví starou chalupu po babičce, a tak jsme se v listopadu 2002 přestěhovali rovnou do Trpišova.

To je zajímavé. Pojďme porovnat USA a Čechy. Něco tě šokovalo, když jsi sem poprvé přijela?

Velkým zklamáním pro mě bylo jídlo. V té době jsem byla vegetariánka a nabídka pro vegetariány byla v 90.letech příšerná – smažený sýr, knedlíky s marmeládou, hranolky…taky mě šokovala káva s lógrem. V dnešní době už je gastronomie na úplně jiné úrovni a skvělou kávu si můžete dát kdekoliv.

Co na mě tenkrát působilo velmi pozitivně, byla určitá spontánnost. Tenkrát ještě nebyly mobily, nešlo se na ničem ihned domlouvat, tak se často stávalo, že najednou zazvonila nečekaná návštěva. Dnes už tady v tomto směru začíná převažovat americký přístup – každý je uzavřený do svojí krabice a všechno se organizuje.

Napadá tě ještě něco, co lze srovnat?

Určitě je tu mnohem víc věcí dostupnější pro většinu lidi. Například zdravé jídlo. Takové vajíčko přímo z farmy je v Americe neskutečně drahé.

Hodně často se hovoří o zdravotnictví

České zdravotnictví má svoje mouchy, ale oproti americkému je zlaté. V USA si hodně lidí neplatí pojištění. A pokud neplatíš, ta hranice mezi tím být v pohodě a stát se bezdomovcem je velmi tenká. Pokud se něco přihodí, ten pád je strmý. Jeden příklad za všechny – v roce 2000 jsme při rychlé návštěvě USA zaplatili 300 USD jen za kapky do očí při zánětu spojivek. Při vážnějších problémech ceny šplhají do tisíců dolarů.

Maggie, máte dvě dcery, jak jsou staré?

Altě je 9,5 roku, Sylvii 7.

Kam chodí holky do školy? Jste spokojení s českým školstvím?

Obě holky chodí do slatiňanské školy a já osobně jsem se zdejší školou hodně spokojená. Líbí se mi, že tu zařazují do výuky moderní a progresívní prvky. Jako všude to je ale vždy o učitelích a myslím si, že ti slatiňanští jsou velmi kvalitní.

Lidé v Čechách mají obrovskou výhodu v podobě bezplatného školství. V USA je bezplatné pouze školství základní. Kdo chce jít studovat na univerzitu, musí si brát půjčku, kterou pak třeba 20 roků splácí. Samozřejmě záleží na tom, kde přesně studujete, v některých oblastech to vyjde levněji.

Jakým jazykem doma mluvíte?

Manžel česky, já anglicky, holky používají plynule oba jazyky.

Je to pro holky výhoda ve škole? Nenudí se? Nebo využívají vyučující toho, že mají ve třídě v podstatě rodilé mluvčí?

Samozřejmě jsou v angličtině úplně jinde než ostatní děti. Škola vychází holkám vstříc a Alta má dvakrát týdně místo angličtiny zvláštní program s panem asistentem, Sylvi zatím jednou týdně. Alta bohužel není ten typ, který by paní učitelce aktivně pomáhal ve výuce, ale nedávno s panem asistentem připravili pro ostatní děti hru v angličtině.

Čím se živíš teď? Zůstala jsi v oboru?

Ne, nezůstala. Sice se mi po návratu do Čech ozývali známí, dokonce i majitelka Radosti. Ale nakonec překládám z češtiny do angličtiny. Vyhovuje mi, že můžu pracovat doma a organizuju si práci podle toho, jak potřebuju.

Do Trpišova z vámi nakonec přestěhovala i tvoje maminka? Tolik ji lákal život na českém venkově?

Hlavní důvod, proč se sem maminka rozhodla na důchod přestěhovat, byly moje děti. Jsou to její jediná vnoučata, a tak nám chtěla být co nejblíž, užívat si dětství holek, prostě fungovat jako babička. Mám ještě sestru, ta ale ta děti nemá, takže navštívit maminku tady je pro ni jednodušší, než by bylo pro celou mou rodinu.

Jak se tady mamince bydlí? Je aktivní důchodkyně? 

Maminka je ráda, že nás má blízko, takže je tady šťastná. Ve volných chvílích maluje obrazy, už měla v Chrudimi pár výstav, takže ano, na svůj věk je aktivní.

Na závěr našeho povídání mě napadá ještě jedna otázka – jak je to s těmi předky? Pátrala jsi po nich? A vypátrala?

Ano. Na svatební cestu jsme jeli na Slovensko s cílem někoho z rodiny vypátrat. Měla jsem informace od babičky a pratety, že by měli bydlet nyní v Polsku. Našla jsem je, a zjistila, že mezi naše příbuzné patří i varšavský biskup Škodoň. V kontaktu s nimi ale bohužel nejsem.

Pokud Maggie potkáte, pravděpodobně vás upoutá její řeč. Česky se naučila perfektně, přízvuk vám ale napoví, že odsud nepochází. Jinak žije běžným životem mladé vdané ženy se dvěma dětmi. Je velmi komunikativní, našla si zde spoustu přátel a nebýt již zmiňovaného přízvuku, asi byste těžko hádali, že je rodilá Američanka. A všimněte si, že oceňuje to, co většina z nás považuje za samozřejmost – bezplatné školství a zdravotnictví.

Prodejna KVĚT opět otevřena

Většina obyvatel Slatiňan zaznamenala změny, které se odehrály v prodejnách Květ – dočasné uzavření potravin, přesun trafiky a značné omezení sortimentu v drogerii.

Ve čtvrtek 21. března prodejna Květ, po náročné rekonstrukci,  opět otevřela a nás zajímalo, co k těmto změnám vedlo. Přinášíme Vám proto rozhovor s majitelem panem Vladykou.

„Pane Vladyko, po Slatiňanech kolují o připravovaných změnách různé informace?  Jaké změny se udály a co je důvodem?“

„Důvodů pro změny je několik. Zaprvé je to můj věk. Už dva roky „přesluhuju“. K tomu se přidává můj zdravotní stav. Jsem po operaci kyčle, do budoucna mě nemine druhá operace. Dělá mi problémy dlouhé stání, když to s námahou přeženu, večer vždy trpím. Finálním důvodem mého rozhodnutí byla ale nedávná rekonstrukce Klášterní ulice, při níž byl přímo před bočním vchodem vybudovaný ostrůvek s veřejným osvětlením. Dodavatelé (pekař, zelinář, dodavatel tisku atd.) tam teď nemohou skládat zboží a nosit ho přímo do prodejny, vše musíme tahat zezadu přes sklad. Což je sice trasa delší o „pouhých“ 30 metrů, ale když to musíte absolvovat několikrát denně s těžkým nákladem, připočtete k tomu moje zmiňované zdravotní omezení, je toho už prostě moc. Nejdříve jsem měl v plánu skončit úplně. Ale potkávali mě ve městě zákazníci, někteří přicházeli přímo do prodejny a snažili se mě přesvědčit, abych pokračoval. Nakonec jsem tedy, po dlouhé rodinné poradě, změnil svůj názor a rozhodl se vybudovat prodejnu novou, menší.“

„To jsou zcela pochopitelné důvody, rozumím. Na co se tedy mohou zákazníci těšit? Nepřijdou o svou oblíbenou dršťkovou polévku, o sekanou a další věci, na které jsou zvyklí?“

„Nebojte, nepřijdou.“ „Změny jsou následující: prostory, kde byly dosud potraviny, má v pronájmu firma PK Solvent, která provozuje řetězec drogerií Teta. Drogerie se tak vrátila zpět na své původní místo, vchází se novým vchodem, přímo z ulice T.G.M. Nám zůstal vestibul, trafika a bývalá drogerie. Z vestibulu a trafiky jsme vybudovali novou prodejnu, kterou pracovně nazýváme lahůdky. Zde bude k dostání vše, co byli lidé zvyklí kupovat u úseku – maso, uzeniny, řízky, pečené maso, již zmíněná sekaná apod. Dále tu jsou chladící boxy s mléčnými výrobky, mrazící boxy a pečivo. Vchod je z hlavní třídy T.G.M, stejně jako u vedlejší drogerie. V části bývalé drogerie zůstane trafika a z druhé je vybudovaný koloniál, kde jsou k dostání trvanlivé potraviny, např.mouka, těstoviny, nápoje, konzervy atd.“

„Pojďme zavzpomínat na vaše začátky. Jak dlouho vlastně obchod provozujete?“

„Jsem v obchodu vyučený a než jsem začal podnikat, pracoval jsem jako vedoucí obchodu v současném G centru. Stejně jako mnoho ostatních lidí jsem v 90. letech hledal způsob, jak začít pracovat sám na sebe. Když se v roce 1991 naskytla příležitost tyto prostory, sehnal jsem prostředky a šel do dražby, kterou jsem vyhrál. Místo prodejny drogerie, která tu byla, jsme vybudovali potraviny a ze skladů za prodejnou vybudovali novou drogerii.„

„Fungujete jako rodinná firma. Spatřujete v tom výhody nebo spíš nevýhody?“

„Jednoznačně to vnímám jako výhodu. Už jsem se zmínil, že rozhodnutí pokračovat padlo po rodinné poradě. A tak to fungovalo vždy. Nejsem na to sám, věci se lépe řeší v rodinném kruhu. Samozřejmě to není vždy růžové. Když je nedostatek zaměstnanců, musí rodina zabrat. Syn Petr mi například pomáhá už od svých 15 let. I v době, kdy hrál ligu, v obchodě pracoval. Dcera Jana se u mě vyučila a od té doby je součástí týmu.“

„A co zaměstnanci? Zmínil jste jejich občasný nedostatek. V dnešní době je rekordně nízká nezaměstnanost, potýkáte se v této oblasti s nějakými problémy?“

Současnou nízkou míru nezaměstnanosti jsme velmi pocítili. Je velkým problém sehnat kvalitní a loajální zaměstnance. Navíc dříve, v porevolučních dobách, byla taková euforie, že bylo „in“ pracovat u soukromníka, lidi si toho vážili. Dnes hodně lidí utíká do státního sektoru.“

„Některé prodavačky jsou u vás již řadu let. Můžete zmínit konkrétně počet a jak dlouho u vás pracují?“

„Ano, rád bych zmínil především Marušku Jeřábkovou a Lenku Jonášovou, které byly u zrodu prodejny před 27 lety a zůstaly až dodnes, za což bych jim rád takto veřejně poděkoval. Obě dámy dosáhly nároku na odchod do důchodu a to byl vlastně další impuls, proč jsem chtěl skončit. V průměru se měnili tak tři zaměstnanci ročně. Když to vynásobíme 27 lety a připočteme k tomu první dvacítku zaměstnanců, dostaneme se ke stovce.“

„Můžete zhodnotit, jak se změnily podmínky pro podnikání od dob, kdy jste začínal?“

„Podmínky se dost změnily…neúměrně vzrostla administrativní zátěž. Potřebujete mnohem více různých povolení a potvrzení. Pro každé musíte na jiný úřad, kde za každými dveřmi sedí úředník, který má na starosti a zná jen to svoje. Ale podnikatel musí hlídat všechno sám, jakmile něco nemáte, je problém na světě. Neznalost neomlouvá. Opět musím zmínit rodinu, nebýt jí, sám bych to dělat nemohl.“

„Jako jedna z výhod a důvod, že se vám daří, je pravděpodobně to, že znáte svoje zákazníky, nejste anonymní supermarket. Souhlasíte?“

„Stoprocentně. Znám svoje zákazníky, oni znají mě. Mají k nám důvěru a my se snažíme vycházet jim vstříc. Ten vztah se musí dlouho a pečlivě budovat. Neznám dovolenou, jsem tu stále pro lidi. Tím si nechci stěžovat, dělám to proto, že mě to baví. Manželka to naštěstí toleruje.“

„Závěrem se vás chci zeptat, jestli máte nějaká přání nebo očekávání?“

„Těším se na to nové. Chci obchod zaběhnout, dát vše do pořádku, abych to mohl předat dětem a aby tak mohla být zachována rodinná tradice. Zároveň bych se chtěl omluvit všem zákazníkům za nepříjemnosti a komplikace, které jim současná situace přinesla a hlavně poděkovat za jejich dlouhodobou přízeň. Budeme se snažit o to, aby byli maximálně spokojení.“ 

 

 

 

Rybník se jmenuje po Zemanovi

Nový název získal malebný rybníček, který se nachází za obcí Trpišov na pravé straně od silnice směrem na Šiškovice. Zastupitelé se na názvu shodli, protože se jedná o vzpomínku na místního rodáka Františka Zemana, který měl k místu osobitý vztah.   

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

4°C

Slatiňany

Cloudy

Humidity: 79%

Wind: 8 km/h

Banner 468 x 60 px